Anotace
Životní zkušenosti se dají vyjádřit různým uměleckým způsobem. Obrazem, písní, nebo slovem. Já jsem volila poezii, i z toho důvodu, že slova mají duši. Slovo v poezii může být léčebný skalpel, jenž dokáže najít klíč k naší třinácté komnatě, a mnohdy i za ni.
Nenech se čtenáři prosím mýlit tím, že některé básně mají zdánlivě pesimistický nádech. Přijetí stále se opakujících principů reality v tomto světě není prohra, ale výhra. V rámci duševního vývoje není žádoucí, točit se v kruhu iluzí, neboť lidský život je příliš krátký. Jedním ze záměrů básní v této sbírce je přetnutí tohoto kruhu.
Sbírka Noční motýl nad útesem se od těch předešlých liší v tom, že jsou její verše rýmované. Duše slov tak získávají více na síle v rámci hlavní myšlenky básně.
Přeji ti čtenáři při četbě této poezie hodnotný zážitek, který s tebou jako autorka mohu sdílet. Básně jsou jako motýli, kteří se rozletí po loukách světa, aby si našli svou květinu, stejně jako tebe.
Na velikonoční neděli, 4.dubna L.P. 2021
Slovo úvodem
Do rukou se vám, milí čtenáři, dostává básnická sbírka, která se, od předešlých čtyřech liší v tom, že nemá volný verš, nýbrž je v rýmech. Vyžádala si proto mnohem většího úsilí a času. Myšlenka přetavena do rýmovaného verše vyžaduje pokoru před slovem. Protože jak správně praví Japonci, slova mají duši. Ostatně i v knize knih čteme, že na počátku bylo slovo. Slovo a stvoření je podle mne vyjádření téhož.
Práci na slovech ve verších, které se chystáte číst, jsem prováděla převážně v noci, na březích jezera, nebo na terase chaty v Bílých Karpatech. Tedy většinou na nějakém rozhraní, což je ostatně obsaženo i v názvu sbírky – kde se noční motýl nachází nad útesem.
I přes jakékoliv změny ve společnosti, v celých národech, i v celosvětovém měřítku je potřeba zachovat si vědomí vlastní cesty, a vlastního osudu v rámci toho, co nás přesahuje. I zde plní poezie své poslání.
Právě poezii považuji za jedinečný umělecký nástroj, kterým může člověk vyjádřit své vzlety a pády, naděje a zklamání a víru v nový směr hledání smyslu života. Je to také duševní snaha udržet se na cestě za světlem, navzdory tmě, která nastává nejenom po západu slunce, ale která se rodí v tomto světě z nevědomosti. Žádná tma ale není imunní proti světlu, které může člověka zasáhnout v podobě básně.
Nikoliv krása, ale nevědomost, je také zárodkem politováníhodných činů, které nutí básníka bojovat a ozvat se skrze nástroj slova.
A tak doufám milý čtenáři, že slova básní, která se chystáš číst, přispějí ke sdílení a prosvětlení toho, o čem člověk raději mlčí, nebo si myslí, že křivdy a zklamání jsou jen jeho selháním. Ale básník mlčet nemůže, a hledá smysl života, lásku i svobodu na území, kam většina lidí nemá odvahu, ani důvod vkročit. Avšak ten, kdo má potřebu vyjádřit se básní, je na toto nebezpečné území většinou nemilosrdně vyhnán vlastním osudem, a v neposlední řadě také společensky uznávaným systémem se všemi jeho důsledky a mnohdy smyšlenými příčinami o jeho neschopnosti přiznat si další zhroucení babylonské věže.
Avšak neklesejme na mysli, neboť zde vždy byla a je stará pravda, že celému světu člověk sám nejvíce prospěje tím, že pozná sám sebe, tedy že odhalí své nedostatky, přizná si je a začne pracovat na zušlechtění své duše. I z tohoto důvodu považuji poezii za důležitou, zvláště v této době.
Na velký pátek 2.4.2021
