Motýl a světlo

  Anotace

Sbírka, která se vám dostává do rukou vznikla na základě mé vlastní zkušenosti, kdy jsem půl druhého roku vykonávala brigádu smuteční řečnice. Byla to zkušenost,  že právě slova poezie mají moc, zmírnit smutek pozůstalých jiným úhlem pohledu.

 Smuteční obřad se jako přechodový rituál  mění ve vzácný okamžik, kdy si někteří z nás uvědomí, že člověk je podstaty duševní.  A také,  že život člověka v tomto světě  není jedinou a konečnou formou jeho existence.

 A právě zde má poezie své místo,  neboť má odvahu i sílu vyjádřit se k zásadnímu okamžiku života, kdy na scénu mlčky  vstupuje  odvěký princip  střídání mezi přicházením a  odcházením

Slovo úvodem

Téměř každý  člověk alespoň jednou v životě prožije okamžik, kdy se musí proti své vůli a pochopení rozloučit s blízkým člověkem.

Velmi prostě a výstižně to říká jedno japonské haiku:  Jednou doprovázíme my, jindy bude někdo doprovázet nás.

Přesto že je smrt od nepaměti přirozenou a nutnou součástí života, málokdo je na ni připraven.

Sbírka Motýl a světlo vznikla na základě mé osobní zkušenosti, coby smutečního řečníka v letech 2019-20.  Do té doby jsem vydala šest básnických sbírek, takže jsem se i tuto hlubokou a jedinečnou zkušenost  pokusila převést do jazyka poezie.

Záměrem této sbírky je nejen zmírnění smutku pozůstalých, ale také připomenutí  nesmrtelnosti duše, a moudrosti, která praví :  Svět je jen mostem, přejdi přes něj, ale nezůstávej na něm. 

12.10. 2024   Jom kipur

LÍSTEK

Slunce v západu

na  zrcadle  jezera se skvěje,

 mezi světy na hladině 

zlatý  list březový  pluje.

Pod vodou zlatý  klesá lístek

jak  tělo  do země,

s  nímž duše přetrhla útek.

Nad hladinou bílá holubice proletěla,

a list dotkl se  dna

když  se jí  křídla zatřpytila.

KAM ODCHÁZÍM

  • tam netřeba zpovědi, ni pokání,

těším se domů,

na nová shledání.

Netruchlete pro květinu,

jež uvadla k ránu.

Slunce  pro  zlatou bránu

vyléčí  jí každou ránu.