… úvahy a aforismy …
Anotace
Kniha, která se vám dostává do rukou je jako labyrint, jehož uličky vás provedou různými životními oblastmi a křižovatkami, na kterých se lehce může ocitnout každý z nás. Člověk mnohdy prochází natolik extrémními zkušenostmi, že by se jim nejraději vyhnul, ovšem kdyby to šlo. Mnohým „vyvoleným“ to však není dovoleno a to často již od dětství. A právě tito lidé byli mimo jiné autorčinou značnou inspirací v postupném sepisování zejména první kapitoly o vztazích. Dále zde autorka čerpala ze své téměř pětadvacetileté badatelské činnosti o duševní podstatě člověka a samozřejmě také z vlastních zkušeností. První kapitola pojednává o hlubších a skrytých souvislostech mezilidských vztahů v lásce, manželství i mimo něj, o rodičích a dětech, a také o kuriozitách v odlišnosti pojetí vnímání reality u muže a ženy. Kapitola druhá provází čtenáře současnými společenskými poměry a obecně jejich zasahováním do našich životů. Kapitola třetí pak obsahuje existenční a teologicko-filozofické úvahy o smyslu a roli člověka v rámci jeho pozemských možností. Pohled autorky z hlediska vyšší perspektivy, ale i selského rozumu umožňuje čtenáři hlubší pochopení chování člověka v širších souvislostech, což přesahuje oblast pouhých psychologických pouček. Čtenář se může zamyslet i zasmát, neboť humor může být vděčným průvodcem poznání. Zároveň zde ale stručnost a humor nejsou na úkor hloubky. Nechť je tedy čtenáři tato kniha dobrým průvodcem, jež podpoří také jeho schopnost přehodnotit rozdíl mezi životní ztrátou a ziskem a zahlédnout mezi nimi příliš tenkou hranici
Slovo úvodem
Slovo je dar, které může uchovat mnohé poklady v živé podobě, jež se na strmých cestách našich životů třpytí jako majáky uprostřed mořské bouře právě ve chvíli, kdy má jiný poutník na jiném místě pocit, že ho již nic nezachrání před utonutím v řece života. Slovem se můžeme otevřeně přiznat k právě prožívané realitě, slovo může přinést úsměv tomu, kdo už nemá chuť ani důvod se smát. Dobře míněné slovo má v sobě naději, že život ještě má smysl, a sám o sobě je věčnou touhou. Slovo je lék posilující odvahu vyslovit to, o čem většina raději mlčí. Slovo je sdílení mezi neznámými i známými poutníky na křižovatkách spletitých cest napříč životem. I čtenáře nazývám poutníkem, jehož duše potřebuje blahodárné slovo. Buď tedy vítán, poutníče v labyrintu myšlenek a slov této knihy.
Motto:
Věnováno všem motýlům, kteří se odvážili letět za sluncem přes moře, včetně mé dcery, protože láska je odvaha – vzlétnout i padat.
